Hromada čerstvé brokolice. Pytel nádherných, žlutých brambor. Dvě krásné mrkve, trocha česneku a tři voňavé hřiby, jako z pohádkové knížky. A všechnu tu voňavou zeleninu hodlám přetvořit v mistrovské dílo a tím dílem večer překvapím a uhranu svou milovanou Kláru, ženu mého života, toho času sestřičku v nemocnici. Za sedmdesát minut přesně se vrátí z …
Panu profesorovi v osmdesáti hráblo. Nikdy jsem o té duševní chorobě neslyšela – od jisté doby začal běžné věci kolem sebe považovat za různé odrůdy dubu. Došlo mi to na letišti, když si pan profesor fascinovaně prohlížel orientační plán na zdi. Očima hltal změť tenkých čar a nedbaje lidí, mával na mě holí a hulákal …
Když se ozval výbuch, znělo to jako konec světa – kilometry kovového potrubí se rozvibrovaly tak mohutným rachotem a skřípěním, že mi div nepraskly bubínky. Horká tlaková vlna mnou nejdřív smýkla o vnitřní výztuž kanalizace, potom mě strhla a poslala šachtou desítky metrů jak potrubní poštu. Hlavu, ruce i nohy jsem si důkladně otloukl o …
„Sledujte ten vůz!“ Max si nestačil ani uvědomit, že se dvířka spolujezdce otevřela, tak bleskově ten muž naskočil do jeho taxíku. „Co?“ Na víc se Max nezmohl, i tak mu půlka koblihy vypadla z pusy. „Tu černou dodávku, rychle!“ Tak konečně je to tady! Max se zaradoval, na tuhle větu čekal už dvacet let. Někdy …
Světlo baterky ještě jednou pečlivě prozkoumalo oprýskanou omítku, přejelo po uschlém křoví opodál a definitivně zhaslo. „Nic, tady nikdo není,“ zabručel strážce. „Mrknem do patnáctky,“ řekl druhý. Pojistka na pistoli cvakla do neutrální polohy a kroky těžkých bot strážců se pomalu vzdalovaly. Milan s Bárou, krčící se za zrezivělou kanalizační rourou, si oddechli. Tak tiše …