Povídky, básně a další beletrie.
Panu profesorovi v osmdesáti hráblo. Nikdy jsem o té duševní chorobě neslyšela – od jisté doby začal běžné věci kolem sebe považovat za různé odrůdy dubu. Došlo mi to na letišti, když si pan profesor fascinovaně prohlížel orientační plán na zdi. Očima hltal změť tenkých čar a nedbaje lidí, mával na mě holí a hulákal …
,,Měla by sis k babičce pospíšit, Karkulko! Už není nejmladší a taky potřebuje pravidelný spánek!“ křičela za Karkulkou maminka do chodby. Karkulka vnímala její slova jen na půl, protože se právě nazouvala do vysokých rudých těžkých bot, což byla předposlední část venkovního oděvu. Utáhla tkaničku, postavila se na nohy a zadívala se do zrcadla. Zrzavé …
“Začátky mi nikdy nešly,” pomyslela si a zavřela oči. Ještě krok a spadne z římsy dolů.” Jsem přece zpěvačka, zpěvačka a ne kaskadér!” “Anito! Tak už sakra začni zpívat!” Cash stál opřený o sloupek poblíž kamery. Začínal přicházet o poslední zbytky nervů. Z téhle krásky mu prostě hrábne. Mladá dívka se ještě křečovitěji chytla rámu …
Za celou dobu svojí existence jsem neměla nehodu. Dobře, tak kecám. Měla. Ale jen jednu, to je jako žádná. Čísla do pětky se v matice vždycky zaokrouhlují směrem dolů. No ne? V současné chvíli mi je ta nula ale celkem k ničemu. Letím ze skály v naprosto úchvatném červeném cabriu. To auto není moje. I …
„Srdečně vás u nás vítáme … „, to jsem si mohl myslet. Nemám a nejmenší co tu dělám. Zase. “Kolikátý je tohle sakra sezení?” neuvědomuju si, že tuhle větu zřejmě říkám nahlas. Otočí se na mě několik hlav lidí sedících přede mnou. Jsem sociopat. Abych byl přesnější, ten týpek na pódiu si aspoň …
Chodil světem, neměl nic a cítil se sám. Už dlouho putoval, od doby, kdy se narodil uplynulo mnoho času a stále nevěděl co hledá. Vstával každý den brzy ráno a spát chodil až s pozdní nocí. Šel pouští i horami, plavil se vodou a skákal vzduchem aby si urychlil cestu. Dělal to tak každý …
Když se ozval výbuch, znělo to jako konec světa – kilometry kovového potrubí se rozvibrovaly tak mohutným rachotem a skřípěním, že mi div nepraskly bubínky. Horká tlaková vlna mnou nejdřív smýkla o vnitřní výztuž kanalizace, potom mě strhla a poslala šachtou desítky metrů jak potrubní poštu. Hlavu, ruce i nohy jsem si důkladně otloukl o …
Stalo se to loni v létě. “Protestující taxikáři se nakonec pohádali mezi sebou,” hlásal tučný nadpis článku. Až na to, že nebylo léto. A nebylo to loni. “Několik desítek taxikářů se ve středu odpoledne znovu sešlo na pražském Strahově ..” jo. Bylo to totiž včera. Tak moc si přeju zapomenout, ale ani tyhle noviny, prehistorická …
„Sledujte ten vůz!“ Max si nestačil ani uvědomit, že se dvířka spolujezdce otevřela, tak bleskově ten muž naskočil do jeho taxíku. „Co?“ Na víc se Max nezmohl, i tak mu půlka koblihy vypadla z pusy. „Tu černou dodávku, rychle!“ Tak konečně je to tady! Max se zaradoval, na tuhle větu čekal už dvacet let. Někdy …
“Už je to dávno,co zkřížil mi cestu, prej podepiš se mi krví. Budeš mít všechno,ale neujdeš trestu jo. Byla to síla,byl to fakt nářez bylo to vážně skvělý. Teď tu mám všechno,ale neujdu trestu jo…” Písnička hrající z rádia mi připomíná, jak je život někdy odraz nás samých. Pro někoho je to soudce v …
Světlo baterky ještě jednou pečlivě prozkoumalo oprýskanou omítku, přejelo po uschlém křoví opodál a definitivně zhaslo. „Nic, tady nikdo není,“ zabručel strážce. „Mrknem do patnáctky,“ řekl druhý. Pojistka na pistoli cvakla do neutrální polohy a kroky těžkých bot strážců se pomalu vzdalovaly. Milan s Bárou, krčící se za zrezivělou kanalizační rourou, si oddechli. Tak tiše …