Delší příběhy.
Panu profesorovi v osmdesáti hráblo. Nikdy jsem o té duševní chorobě neslyšela – od jisté doby začal běžné věci kolem sebe považovat za různé odrůdy dubu. Došlo mi to na letišti, když si pan profesor fascinovaně prohlížel orientační plán na zdi. Očima hltal změť tenkých čar a nedbaje lidí, mával na mě holí a hulákal …
Za celou dobu svojí existence jsem neměla nehodu. Dobře, tak kecám. Měla. Ale jen jednu, to je jako žádná. Čísla do pětky se v matice vždycky zaokrouhlují směrem dolů. No ne? V současné chvíli mi je ta nula ale celkem k ničemu. Letím ze skály v naprosto úchvatném červeném cabriu. To auto není moje. I …
Když se ozval výbuch, znělo to jako konec světa – kilometry kovového potrubí se rozvibrovaly tak mohutným rachotem a skřípěním, že mi div nepraskly bubínky. Horká tlaková vlna mnou nejdřív smýkla o vnitřní výztuž kanalizace, potom mě strhla a poslala šachtou desítky metrů jak potrubní poštu. Hlavu, ruce i nohy jsem si důkladně otloukl o …
„Sledujte ten vůz!“ Max si nestačil ani uvědomit, že se dvířka spolujezdce otevřela, tak bleskově ten muž naskočil do jeho taxíku. „Co?“ Na víc se Max nezmohl, i tak mu půlka koblihy vypadla z pusy. „Tu černou dodávku, rychle!“ Tak konečně je to tady! Max se zaradoval, na tuhle větu čekal už dvacet let. Někdy …