Drama Duchařské Humor Informace K zamyšlení Magie a nadpřirozeno Napětí Příběhy
Vanda milovala kreslení ve vlaku a ráda se vydávala, jako právě dneska, na cestu napříč republikou jen pro ukojení této touhy. Zbožnovala ten zoufale nekoordinovaný pohyb ideálně malých motoráčků. Nechávala se naplnit pocitem plným adrenalinu, jaký bude další tah po papíře. Udrží tužku či pastelku? Bude tah takový, jaký si představuje? Sama se sobě v duchu smála. Připadala si jak malá.
Dneska si naplánovala trasu Praha – Plzeň. Dobře věděla, že se na bůhví jak dlouho vlak stejně zdrží v Radotíně, ať už cestou tam nebo zpátky. O to víc bude mít času na kreslení a rozjímání.
V kupé byla úplně sama. Tvůrčí svoboda může začít! Sundala si džísku i lodičky. V černých přiléhavých džínách a bílé košili s barevnými cákanci, kterou si sama vytvářela, dosedla do tureckého sedu na lavici. Nezkrotné havraní vlasy stáhla do ledabylého drdolu a z obrovské kabelky, kterou její kamarádka Monča přirovnala ke krosně, vytáhla skoro átrojkovej skicák a boxík s pastelkami. Nandala si sluchátka a zapnula svou oblíbenou hudbu.
Tentokrát chtěla kreslit krajinu, kterou si vysnila kdesi v hlavě. Načrtla si základní obrysy, kam by chtěla vést pastelky po papíře, až zase nebude moci ovládat svoji ruku natolik, jak by chtěla. Byla nadšená – tenhle pocit sladké nevědomosti mívala nejraději.
Rozrazily se dveře a Vandě se vyrazil dech.
„Dobrý… eh… odpo… ledne. Je tu… volno?„
Ve dveřích stál udejchanej chlap. Ale jakej! Vanda se málem zapomněla a honem přikývla na souhlas, že je v kupé volno. Rozhodně je tu volno!
Vysokej, tak akorát namakanej, dlouhý hnědý vlasy a vousy. Oblečenej do bílýho trička, který bylo popsaný nějakým halabala potiskem, asi aby díry na tričku působily méně napadně. V dírách na tričku znatelně rozeznala tetování. Zasnila se. V momentě však přestala a pobaveně se ušklíbla, když viděla, že má stejnou barvu džín jako ona. „My bychom byli dvojka,“ řekla si Vanda v duchu.
Rozhodla se že z čar, které původně měly být krajinou vytvoří obrázek kluka, co seděl naproti ní. Chtěla ho obrázkem překvapit a třeba si domluvit… No. Domluvit si. Byla nadmíru spokojená svým plánem.
Chlapovi ani nepřišlo divný, že na něj Vanda kouká. Civěl do telefonu. Nevnímal svět kolem sebe. Vanda postupovala tak rychle a práce šla poměrně od ruky, že si řekla, že nakreslí i chlapovy ruce s telefonem.
No, to si děláš kozy?! Vando, ty seš fakt kráva. Vanda si začala v duchu dávat takový kapky, jak kdyby sama proti sobě udělala ten největší zločin. Vanda se až moc zakoukala a pro oči si nevšimla že na krytu má chlap naproti ní fotku nějaký…
„Ahoj koťátko. Jo, za chvíli jsme na hlavním v Plzni. Je super, že ses stala tváří tý značky… Wow! Cože? Ono už to visí po městě? To musíme oslavit!„
Vanda zesílila sluchátka. Naštvaná na něj, naštvaná na sebe, naštvaná na celej svět.
Když dojel vlak do Plzně, šla se jen tak projít kam ji nohy nesly, aby se trochu zklidnila. A najednou se začala smát.
Na Karlovarský si všimla plakátů, kde sídlil úsměv tý… KOŤÁTKO. Vanda musela uznat, že ta bloncka s na mikádo střiženými vlasy a obrovskýma hnědýma očima má něco do sebe. Ale neudržela se. Najednou se cítila jako puberťák. Stačilo málo. Jedna lihovka, dva tahy.
Pobavená Vanda vítězoslavně odcházela od plakátovací plochy, že se přeci jen pomstila za šok, který si dneska chudák vytrpěla. Smála se. Za sebou nechávala řadu plakátů a mezi nimi jeden s kočkou s rohama.
